Objev století - Kdo byl vlastně Dalimil?

Málokdy se podaří udělat historický objev, ale u PhDr. Tomáše Edela, ředitele Muzea v Českém Dubu, jsme na to zvyklí. Zejména po jeho nedávném nalezení johanitského kláštera v Českém Dubu. V roce 2000 přišel s dalším velkolepým odhalením, z něhož se dosud nemůžeme vzpamatovat, právě tak i město Varnsdorf, kde neměli ani tušení, že se zde narodil někdo tak velkolepý, legendární… Dosud opomíjená fakta pěkně zamotají hlavu historikům.Vědělo se, že autorem dávné české kroniky není žádný Dalimil… ale kdo tedy? Tomáš Edel pravého autora našel. Je jím Jindřich z Varnsdorfu, johanitský kněz, komtur žitavské johanitské komendy. O Dalimilově kronice soudili různí historikové, že je to politické útočné dílo, které velmi citlivě odráží společenskou situaci své doby … Říkalo se, že autor nejstaršího česky psaného historického díla byl buď mimořádně vzdělaný šlechtic - laik, nebo ještě spíše duchovní nižšího postavení, českého původu, těsně spjatý s tehdejším šlechtickým prostředím. Vědělo se, že svůj spis psal na objednávku. Proč ovšem zatajil autor své jméno a původ, se lze jen domýšlet…
Tomáš Edel ve své nedávno vyšlé knize "Příběh johanitského komtura, řečeného Dalimil", dává autor do souvislosti s ronovskými pány erbu "ostrve" (zkřížené dubové větve), velmi mocné severočeské šlechty, která zasahovala do vysoké politiky státu v čase vlády Václava II. a Jana Lucemburského. Jejich državy byly na severu Čech, ale jako královští kasteláni Budyšína uchvátili tehdy celé Žitavsko, které ovšem tou dobou patřilo Zemím Koruny české. Varnsdorf byl založen na přelomu 50. a 60. let 13. století německými kolonisty. Ronovci sem přivedli rod Sekyrků ze Sekerčic, který patrně sídlil na vrchu Hrádek, zmiňovaném jako Burgberk, nebo v prostoru později renesanční tvrze, která prý beze stopy zanikla. Budoucí archeologický výzkum města na tyto otázky jistě přinese odpověď. Po založení hradu Tolštejn, nejspíše počátkem 14. století, se varnsdorfští dostali do služebního vztahu ke zdejším Vartenberkům. Co však víme o samotném Jindřichovi?
Někdy v polovině 60. let 13. století se zdejšímu manu narodil syn Jindřich. Čekala ho církevní dráha. Vazby jeho otce k Žitavě otevřely asi desetiletému chlapci bránu komendy žitavských johanistů. V klášterní škole získal Jindřich elementární vzdělání, učil se zde zpěvu, čtení, psaní, základům gramatiky a znalosti kalendáře. K jeho spolužákům zde patřil zřejmě Petr Žitavský, později spoluautor Zbraslavské kroniky, jeho souputník. Johanité vyslali bystrého řeholníka Jindřicha na další studia do Prahy. Kapitulní škola při biskupské bazilice sv. Víta, Václava a Vojtěcha byla nejvýznamnější školní institucí v Čechách. Mladík z Varnsdorfu se zde učil sedmi svobodným uměním, základům filozofie a teologie. Nejspíše byl pak vyslán na další studia, a to do Paříže, kde získal titul magister. Další jeho cesty mířily do Polska, kde se mohl seznámit s pány z "ostrve", s Jindřichem z Lipé, Hynkem z Dubé a dalšími, které pak ve své kronice náležitě oslavil. V Praze byl pak vysvěcen na kněze biskupem Tobiášem z Benešova. Jindřich se důrazně hlásil k češství. Byla to reakce na předchozí dobu, na příliš německou orientaci Přemysla Otakara II.
v Praze se mu otevřela cesta k vysoké šlechtické aristokracii, k vládnoucí ronovské skupině vedené Hynkem z Dubé. Právě z tohoto exkluzivního prostředí mohl načerpat své překvapivé znalosti germánské a dokonce také neliterární epiky - eposu o Rolandovi, Dietrichovi z Bernu, Alexandrovi i Eddy, které pak uplatnil ve své kronice. Tou dobou jsou klíčovými muži politiky Čech Jindřich z Lipé a biskup Jan IV. z Dažic. Jejich spojenectví pak vyneslo v letech 1308 - 1310 Magistera Jindřicha z Varnsdorfu do hodnosti komtura žitavské komendy na majetcích Jindřicha z Lipé. Tak se mu otevřel pohled do nejskrytějších zákulisí vrcholné české politiky. Tou dobou šlo severočeským pánům o odstavení v Čechách vládnoucího Jindřicha Korutanského a pomalu diplomatickou přípravu na nástup Lucemburků na náš trůn. Tak vstoupil Jindřich do vysoké politiky jako lucemburský vyjednavač. Jeho posláním bylo plnit různé diplomatické úkoly a českým trumfem ve hře byla na vše připravována Eliška Přemyslovna. Události doby pak zachytili Petr Žitavský i Jindřich z Varnsdorfu ve svých kronikách. Nakonec byl neschopný Jindřich Korutanský sesazen a na trůn mohl nastoupit Jan Lucemburský jako manžel Elišky. To se ovšem nestalo náhle, neboť Jan musel o svou pozici bojovat. V pozadí všeho stál Jindřich z Lipé a jeho vlastní cíle. Tou dobou se mu v hlavě zrodila myšlenka ostrého politického pamfletu. Už tehdy věděl, koho tím pověří. Byl to nebezpečný a riskantní projekt. Jindřich z Lipé byl také zkušeným literátem, a tak se rodil projekt kroniky, která měla být vzhledem k budoucím šlechtickým adresátům napsána česky. Dílo bylo podřízeno zájmům Jindřicha z Lipé, který v podstatě chtěl získat nejvíce moci pro sebe, i na úkor vlády Jana Lucemburského. Zemi měli podle něj spravovat pouze čeští páni, pochopitelně s ním v čele. Kronika měla poskytnout pádnou argumentaci a hlavně uvolnit cestu k získání Moravy. Údajně se tím měly napravit křivdy Přemysla Otakara II. Česká šlechta měla získat tímto dílem jednoduché demagogické argumenty proti všem cizincům v zemi, hlavně proti Němcům. Johanita vložil do díla i své přesvědčení - propagaci nové křížové výpravy a dosažení toho, aby byla Zdislava z Lemberka svatořečena jako patronka johanitského špitálnictví. A tak napsal kroniku a později i Veršované letopisy, které zaznamenávaly další události, spojené s potupným vyhnáním Jana Jindřicha, syna Jana Lucemburského, z tyrolských držav. Tou dobou byl Jindřich už starý muž, který na tak zásadní dílo nestačil, a tak opisoval ze Zbraslavské kroniky tou dobou již zemřelého Petra Žitavského. Obě jeho práce jsou silně pročeské a i z dnešního pohledu vlastenecké.Dne 26.8.1346 padl ve Francii král Jan Lucemburský, brzy poté zemřel v Žitavě i Jindřich. Spolubratři jej pochovali na hřbitově u kostela. Nikdy se snad nedozvíme, proč se Jindřich proměnil v Dalimila, zatímco Petr Žitavský byl od začátku uváděn jako autor svého díla.
Historická bomba je na světě! Po staletí se naši badatelé snažili zjistit, kdo se skrývá za tajemným Dalimilem,, ale to štěstí měl právě jen Tomáš Edel.
A pak že nejsou historické objevy… Co na to nyní archeologové? Čeká je práce v odkrytí starého Varnsdorfu a historikové budou muset znovu zhodnotit obrovskou úlohu severočeské šlechty v dějinách našeho státu.